Kdo vlastní internet?

Kdo tedy vlastně vlastní internet? Na tuto otázku existují dvě odpovědi:

1. Nikdo
2. Spousta lidí

Pokud přemýšlíte o internetu jako o jednotné, jediné entitě, pak ji nikdo nevlastní. 

Existují organizace, které určují strukturu internetu a jeho fungování, ale nemají žádné vlastnictví nad internetem samotným. Žádná vláda si nemůže činit nárok na vlastnictví internetu, ani žádná společnost. Internet je jako telefonní systém - nikdo nevlastní celou věc.

Z jiného úhlu pohledu vlastní internet tisíce lidí a organizací. Internet se skládá ze spousty různých kousků, z nichž každý má svého majitele.

Je tedy zřemné, že to co zveřejníte na síti, je čistě Vaše věc a nikdo nemá právo Vás v tomto omezovat nebo dokonce blokovat Vaše myšlenky a vyjádření, protože jste to pouze Vy kdo je jejich vlastníkem. Samozřejmě, že je třeba určitý morální kodex, který má každý sám v sobě a tímto se řídí. 

Ovšem svoboda internetu má také své meze, ale tyto nejsou v možnosti přístupu k informacím a ani v možnosti zveřejnění čehokoli. Tyto meze jsou určeny pouze odpovědností za to co sám na internetu prezentuji. Mohou být věci, které jsou v rozporu se zákonem v zemi kde toto prezentuji, ale jinde jsou zcela legální. Je potom otázkou zda je toto vůbec přirozená cesta k transparentnosti internetu. 

Je jisté, že uvádět zprávy podněcující násilí, xenofobii, podporu hnutí potlačující občanské svobody a podobné názory směřující k násilí jsou nevhodné a mohou oslovit různé militantní skupiny. Nicméně tím, že je bude někdo blokovat se jich nezbavíme. Je třeba si k takovýmto tendencím vytvořit opoziční názor a vyvrátit jej jasnou argumentací. Tím, že zablokujeme doménu, tak naopak podnítíme zvědavost i těch, které by to jinak neoslovilo. 

Můžeme se setkat i s názory jako například zavedení trestu smrti, což je jedním z příkladů kdy slyšíme volání po nových pořádcích a režimu tvrdé ruky. I když je toto v rozporu s našimi zákony (v některých zemích ovšem trest smrti nadále existuje), nikdo se nad tímto nepozastavuje a nemluví o tom, že by toto mělo být trestným činem, neboť se jedná o přímé ohrožení života jedince.  A nikdo tyto zcestné výkřiky nenávisti na webu neblokuje. Každý kdo toto hlásá si v důsledku neuvědomuje, že se to bude týkat i jeho. Respektive si myslí, že se mu nic stát nemůže. Ovšem opak je pravdou. A justičních vražd jsme tu již v minulosti měli více než dost. 

Vlastnictví domény

Jakmile se osoba legálně zaregistruje pro doménové jméno a poskytne všechny relevantní osobní údaje akreditovanému registrátorovi, tato osoba vlastní práva k této webové adrese. Jsou výhradním vlastníkem této webové adresy a mají právo ji kdykoli prodat. 

Pokud Vám tedy kdokoli omezí nakládání s Vaší doménou, jedná se o porušení ústavních práv pokud se nejedná přímo o třestný čin, a to konkrétně: 

LISTINA ZÁKLADNÍCH PRÁV A SVOBOD

Článek 11 
(1) Každý má právo vlastnit majetek.  

Trestné činy proti majetku

Omezení svobody slova pod skvostným názvem

Český návrh přitom nejenže nepočítá se zapojením soudu do řízení o zablokování webů, ale dokonce v něm chybí jakékoli časové omezení povinnosti web blokovat.

Definice Ministerstva vnitra: 

To, co rozumíme pod hybridní hrozbou, je primárně metoda, způsob, jakým je vedena konfrontace, respektive konflikt. Tento způsob vedení konfliktu představuje širokou, komplexní, přizpůsobivou a integrovanou kombinaci konvenčních a nekonvenčních prostředků, otevřených a skrytých aktivit, majících primárně charakter nátlaku a podvratné činnosti, které jsou prováděny vojenskými, polovojenskými a různými civilními aktéry. 

Nicméně připravovaný zákon míří především na blokaci různých domén, tak jak patolízalové z firmy NIC.CZ předvedli na pokyn Fialovy vlády za covidové hysterie. Tento zákon nemá zhola nic společného s hybridními hrozbami, tak jak jsou definovány zkratkou DIMEFIL, která zahrnuje následující dimenze moci:

D) diplomacie/politika - uplatnění vlivu a vyvíjení nátlaku ústy a činy oficiální politické reprezentace;
I) informace - sdělovací prostředky, sociální sítě a jiné prostředky šíření informací, jejich manipulativní využití, dezinformační kampaň a propaganda;
M) ozbrojené síly - může jít o otevřené použití jako výhružka (demonstrace vojenské přítomnosti a pohotovosti) či přímo bojové použití nebo o různé formy skrytého nasazení jednotlivců, malých skupin a infiltrace napadeného státu s jejich využitím;
E) ekonomika - různé formy nátlaku ekonomické povahy (uvalení cla, embarga, odepření dodávek surovin či energie, zákaz používání dopravní nebo přepravní cesty, destabilizace klíčových odvětví, podniků apod.);
F) finančnictví - destabilizace měny, trhu s akciemi a dluhopisy, bankovního sektoru, ovlivňování klíčových finančních institucí;
I) zpravodajství - aktivity zpravodajských služeb, špionáž, získávaní spolupracovníků (zejména státních či politických činitelů) k protistátní činnosti;
L) veřejný pořádek a právní stát - využití různých rozvratných činností útočících na hodnotové, právní a další aspekty společenského uspořádání, např. podněcování nepokojů v napadené zemi s využitím etnických, náboženských či sociálních dělících linií ve společnosti, nebo použití široké škály teroristických útoků a dalších typicky kriminálních metod (např. únosy, vydírání a zastrašování).

Skutečně si nedovedeme představit, jak může jakákoli doména zařídit uvalení cla nebo zakázat dopravní cesty?